Historie Kapverdských ostrovů není tak bohatá jako u mnoha jiných zemí – první záznamy o jejich obydlení se datují teprve do čtrnáctého století, stoprocentně potvrzené je ale až osídlení v patnáctém století, kdy tuto oblast objevili Portugalci. V minulosti byly Kapverdy dlouhou dobu portugalskou kolonií, k jejich osamostatnění a vzniku nezávislého státu došlo teprve ve druhé polovině dvacátého století.
Kapverdské ostrovy od 15. do 20. století
Začátek osídlení Kapverd je spojen s rokem 1456, kdy na ostrov Boa Vista připlul Alvise Cadamisto. Po něm pak následoval António Noli, který ostrovy pojmenoval a stal se jejich historicky prvním gubernátorem. Od roku 1496 pak byly Kapverdské ostrovy součástí portugalské říše. Většinu obyvatelstva tvořili právě Portugalci, kromě nich zde žili i otroci z afrického kontinentu. Obchod s otroky byl pro území ostrovů velmi významný a to až do roku 1876, kdy bylo otroctví oficiálně zrušeno. Tím místní ekonomika utrpěla velká ztráty a mnoho jejich obyvatel se odstěhovalo do jiných zemí, převážně do Spojených států amerických. Ve 20. století pak místní obyvatelé začali usilovat o nezávislost a založili Africkou stranu nezávislosti. Jejich snahy byly úspěšné – nejdříve došlo ke změně statusu a Kapverdy už od roku 1951 nebyly kolonií, ale pouze zámořskou provincií. O 24 let později pak vznikl samostatný nezávislý stát.
Vznik samostatného státu
Zásadním datem v historii Kapverdských ostrovů je 5. července roku 1975. Právě tohoto dne Kapverdy vyhlásily nezávislost na Portugalsku a staly se samostatným státem (tomuto aktu předcházela tzv. Karafiátová revoluce). Do čela státu se postavil prezident Aristides Pereira a Kapverdy pak usilovaly o unii s Guineí Bissau, ale nakonec k ní nedošlo. Opravdová demokracie ale v zemi nastala teprve v roce 1990 – byl zaveden systém více politických stran a v lednu 1991 se na Kapverdách uskutečnily první svobodné parlamentní volby. Dnes jsou Kapverdy standardní demokratickou zemí s prezidentem, vládou a parlamentem, nicméně kvůli chudobě jsou řazeny mezi rozvojové země. Právě díky demokratickému systému a dodržování lidských práv ale dostávají poměrně vysokou finanční pomoc ze zahraničí.
