Punkeři, hippiesáci, anarchisti. Subkultury, ke kterým se začínají přiřazovat lidi především v pubertálním věku. Je to tak proto, že v tomto věku lidi začínají uvažovat nad tím, jak to skutečně ve světě chodí, začínají si vytvářet vlastní hodnoty, postoje a názory. Většina mladých lidí, která se o svět zajímá, vidí, že to jak funguje svět doposud, není docela správní.  Vidí nepravosti především v státním systému, v systému školství, atd. Vidí, že něco se tvrdí a něco druhé zas dělá. Není proto vůbec nezvyklé, že proti tomuto systému chce vyjádřit svůj názor. Hodně krát tak udělá prostě jenom proto, že není spokojena s tím, jak to funguje a hledá lepší systém někde v rebelských se společenskými konvencemi nesouhlasnými myšlenkami různých hnutích.

Filozofie punku, anarchie nebo hippies má jednu společnou věc a to svobodu. Svobodu pro každého. Hipies je víc o lásce, punk o anarchii a anarchie samotná je především o svobodě pro všechny.

Háčik je jenom v tom, že filozofie takovýhle subkultur jsou jedna věc a realita jejich vyznavačů je věc druhá. Hodně krát je to proste jenom o tom, že si puberťáci bez většího rozmyslu navlíknou roztrhané hadry, vybíjané opasky nebo batikované šátky a opájejí se v tom lepším případě alkoholem nebo marihuanou. V tom horším sáhnou po látkách, které mění vědomí.  V takovém případe je podobná skupina lidi jenom magnet na problémy.

Samozřejmě nebudeme všechny házet do jednoho pytle. Určitě jsou mezi subkulturními skupinami i takové, pro které je nejdůležitější samotná filozofie dané subkultury. Naneštěstí je jich míň, proto mají všechny podobné subkultury špatné renomé. To ale neznamená, že jejich esence je špatná. Většina lidi s dospíváním odhodí punkové či hippiesácke šaty a nahodí se do „civilu“.  Těm, pro které daná filosofie něco znamenala, ostanou ti nejdůležitější myšlenky vryté v srdci už navždy. Pro ty, pro které to byla jenom pubertální módní show, se filozofie ztratí spolu se šatami.